Všestranně talentovaný David se mohl s tapéry zúčastnit ME v plavání. Výsledky mu umožnily účast na paralympiádě!
„O pomoc Světlušky jsme požádali, aby se David mohl účastnit ME v plavání na Madeiře. Nevidomý plavec potřebuje k takové možnosti tapéry, kteří mu dají signál na obrátku. Tím se ovšem navyšují náklady trojnásobně, takže z 60 tisíc se vyšplhají na 180 tisíc Kč,” píše paní Stanislava, maminka Davida, jehož oči nahradily po nádorovém onemocnění oční sítnice oční protézy.
Tapéry v jeho případě nelze nahradit člověkem z realizačního týmu, kterého nezná a nedůvěřuje mu. Oba tapéři jsou přítomni i na trénincích. Pokud by rodina Davida nesehnala dostatek peněz, jeho sen, chuť plavat a závodit, to všechno by bylo pryč. „Světlušku známe z médií a komunikace s ní je výborná. Moc za všechno děkujeme. David si splnil sen,” vzkazuje dárcům maminka.
Na Madeiře David zaplaval všechny limity, které mu umožnily účást na paralympiádě v Tokiu. Tam sice nakonec neodjel, ale podpořilo to jeho touhu a chuť tuto možnost zopakovat a už neustoupit!David je velký bojovník, i když se s ním život příliš nepáral. Výzvy rodičů na možnosti žít dál kvalitně svůj život přijímá, a dnes nejen že plave, ale také hraje na kytaru, akordeon, klavír, lyžuje, běžkuje, jezdí na ledních i kolečkových bruslích a leze na ferraty. Dostal se navíc na gymnázium, kde je integrovaný, má asistenta a skvělý kolektiv lidí kolem sebe.
„To je to, co nás i Davida žene dál a věříme....,” píše hrdá máma, která požádala o pomoc Světlušku a těší se z výsledku, který toto spojení přineslo.
Paní Eva si moc přála nové kolo. Tandemové prý chtěla s ohledem na svůj věk, i když netušíme, co tím chce tahle mladá dáma říci. Když začala zjišťovat možnosti a cenové nabídky, zarazily ji vysoké ceny. Protože nejde o kompenzační pomůcku, věděla, že od úřadů se příspěvku nedočká, a tak se obrátila na Světlušku, kterou zná od jejího založení.
„Spolupráce se Světluškou byla skvělá. Pracovnice mi vše vysvětlila, poradila a během vyřizování jsme byly v kontaktu. Kdykoli jsem potřebovala radu, neváhala jsem zavolat a vždy jsem se setkala s ochotou a laskavostí. Po obdržení závěrečné zprávy jsem byla mile překvapená, dostala jsem požadovanou částku, která byla z Fondu Kaufland,” raduje se z výsledku paní Eva. Z kola má velkou radost. Už jako malá byla dítě se zbytky zraku. Bydlela s rodinou na vesnici, kde na kole jezdila sama. Jenže ve třiceti letech o zrak přišla úplně a tuhle radost si nechtěla nechat nadobro vzít.
„Je přece fajn, když se nevidomý může vyžívat ve sportech, které ho baví a jsou mu nějak dostupné. Přes DC Okamžik mám dobrovolnici, která se mnou pravidelně jezdí a když nemůže ta, tak mám ještě jednu kamarádku. Jsem nadšená, když vyrazíme do přírody a užijeme si krásné odpoledne,” neskrývá paní Pechová své nadšení a moc děkuje dárcům za možnost užívat si radost z jízdy stejně jako kdysi malé děvče na vsi.
Dar od Světlušky pomohl právníku Matějovi i bez zraku vidět do duší klientů
„V podstatě to byla snaha dorovnat handicap na trhu práce. Ve svém oboru právníka mám velkou konkurenci a navzdory otevřené a tolerantní společnosti je i dnes pořád pro některé lidi nepřekonatelnou překážkou, že by jejich právní zástupce neviděl. Proto jsem se snažil v rámci sebevzdělávání najít naopak nějakou konkurenční výhodu. A jelikož je advokacie práce s lidmi, napadlo mě, že umět lépe rozumět lidským pocitům a mezilidským vztahům by mohla být cesta. A tak jsem se rozhodl pustit se do pětiletého psychoterapeutického výcviku, abych mohl nabídnout svým klientům kvalitnější a lidštější podobu služeb, kterou hned tak někde nenajdou,” vysvětluje důvody žádosti o příspěvek na psychoterapeutické vzdělání Matěj Žaloudek.
A protože neexistoval jiný způsob, jak na toto vzdělání v hodnotě téměř čtvrt milionu sehnat peníze, oslovil Matěj Světlušku. Nebyla to jeho první spolupráce s ní. Sám provádí osvětovou činnost na svém YouTube kanále Matesův pohled nebo v podcastu Rande naslepo, a tak je naše cesta k cíli vlastně společná. Matěj se účastnil například natáčení našeho podcastu Potmě, sbírkových dní, ale i koncertu Světlo pro Světlušku. Proto byla právě Světluška tou, která ho napadla jako první. A rozhodně nelituje. Moc ho těší zpětná vazba od klientů, kterou vždy s vděčností přidává na své webové stránky.
Díky psychoterapeutickému výcviku v kombinaci s právnickým vzděláním může nabídnout služby, kterých se jinak u nás dostávalo jen zřídka. Kdyby nebylo Světlušky, možná by prý musel změnit obor působnosti, což by těžce nesl. Protože terapeut i advokát mají v první řadě pomáhat lidem, což je práce, která ho nesmírně naplňuje a baví.
„Vlastně bych, nebýt Světlušky, byl tak trochu v začarovaném kruhu. Abych získal více klientů a lepší finanční ohodnocení, potřeboval jsem absolvovat výcvik. Abych ho mohl absolvovat, potřeboval jsem finanční prostředky. A abych získal ty, potřeboval bych více klientů. I díky podpoře nadačního fondu Světluška jsem mohl z tohohle kruhu vyklouznout ven,” hodnotí Matěj.
Na další odkazy se můžete podívat zde a zde. Matesův pohled zde.
.jpg)
Asistence umožňuje novopečené mamince výlety s kočárkem po novém městě, ale i obstát v mraveništi dětské herny.
„Dobrý den, jsem zcela nevidomá a čerstvě jsem se přestěhovala do nového města. Orientačně se tady vůbec nevyznám a jako bonus se nám za pár týdnů narodí nový přírůstek do rodiny.”
Právě tak začínal průvodní dopis 29leté Nikoly Bílé k žádosti o příspěvek na asistenci. Světlušku znala už od dob studií na základní škole, kde absolvovala hned čtyři koncerty pro Světlušku jako členka pěveckého sboru. Na střední škole ve spolupráci s Nadačním fondem Českého rozhlasu pokračovala, když se stala součástí týmu kavárníků v Kavárně POTMĚ. Následně se přesunula do další podobné práce - na Neviditelnou výstavu. A to se jí stalo osudným. Poznala tam, jak sama říká, muže svého života a srdce. A právě osud tomu chtěl, že loni v červnu se jim narodila zdravá holčička. Ještě v těhotenství se Nikola přestěhovala za svým partnerem do bytu v Kladně. Do nového, naprosto neznámého města.
„Jelikož jsme oba nevidomí, občas se nám hodí to vidící oko, které nám pomůže. Ať už v našem domácím prostředí, a nebo mě odvede a pomůže zařídit různé pochůzky, nákupy a vše, co je třeba řešit každý den,” vysvětluje Nikola.
Díky finanční pomoci od Světlušky může vzít mladá rodina dcerku v kočárku na procházky, třídit oblečení, kupovat nové nebo prohlížet obrázkové knihy. Společně s asistentem chodí také do herny, kde se jejich malá dcerka ráda seznamuje s dětmi a jiným prostředím a Nikola je ráda, že na jejich poklad někdo může v tom dětském frmolu dohlédnout. Začali společně navštěvovat i plavecký bazén.
Nakonec se ukázalo, že strach z nového města a prostředí byl zbytečný. Dnes už má kolem sebe Nikola spoustu lidí, na které se může s důvěrou obrátit. Na myšlenku využít pomoci Světlušky ji přivedla kamarádka, se kterou probírala nákladné placení asistence. V duchu hesla „za zkoušku nic nedáš” se tak nakonec podařilo ulehčit novopečené mamince každodenní život. Jak sama říká, jiná organizace, kterou by o pomoc požádala, ji ani nenapadla. Dobré zkušenosti se Světluškou jí otevřely zcela novou cestu, které nelituje.
„Jmenuji se Tomáš Partík, je mi 19 let, rád sportuji a chtěl bych ve sportu něco dokázat.”
Tak se vám představí Tom, když ho o představení požádáte. Je to jasné. Judo a atletika jsou jeho život. A také jeho psí slečna Loli, kterou považuje za tu nejchytřejší a nejhodnější na světě. Jeho životním cílem je být co nejlepším sportovcem a dostat se na paralympiádu s goalballem. I když ve velké sny věří, plní si i ty menší, které jsou součástí jeho cesty za spokojeným životem. A jedním z nich je právě masérské křeslo, které si přál od Světlušky. Tedy přesněji příspěvek na jeho pořízení. Tomáš vystudoval střední školu Aloise Klára v oboru masér, a skutečně se jím živí. Těší ho pomoc lidem. Ať už jim dopomůže od bolesti nebo “jen” přinese trochu potřebného relaxu.
Život mu naházel pár klacků pod nohy, Světluška ale pomohla vymést cestu k lepším zítřkům.
Mladík se srdcem a duší sportovce žije se svou maminkou, která se stará o něj a babičku, co se nešťastně polámala a potřebuje každodenní pomoc. Společně utekli z rodného domu do podnájmu od táty, se kterým se, podle slov Toma, nedalo žít kvůli psychickému i fyzickému násilí. I když je jejich život náročný, nestěžují si. Radují se ze všeho, co jim přináší. Přesto je dobré, že si umějí říct o pomoc, když je třeba. Od toho tu Světluška je a moc nás těší, když právě v takových chvílích můžeme společně s vámi stát na startu cesty za lepším životem.
„Získáním peněžního daru od Světlušky jsem získal možnost být více profesionální a posunout se v profesním životě. A tím je lépe postaráno o mé klienty, kteří se vracejí ještě spokojenější. Měl jsem lehátko staré, tvrdé, které bylo nepohodlné a půjčené. Finančně nás postihla epidemie koronaviru, úraz babičky i odchod do podnájmu a tak jsem si nové nemohl dovolit. O Světlušce jsme se dozvěděli od kamarádů a rodičů dětí, kterým také Světluška pomohla. Komunikace s lidmi ze Světlušky byla příjemná a lidská. Po dodání všech podkladů mi během pár dnů přišly peníze na masážní lehátko na účet. Moc děkuji Světlušce za tuto možnost, která mě posunula v životě zase o kousek dál,” hodnotí Tom.
Díky Světlušce má náš syn Ferrari mezi kompenzačními pomůckami.
Pětiletý Rostík je zvědavý a veselý kluk, který rád poznává a zkouší nové věci. Jeho pravou, a vlastně i levou, rukou je jeho maminka, která se mu kvůli handicapu věnuje naplno, a tak na vydělávání peněz zůstává v rodině pouze jejich tatínek. Rostík má ještě dvanáctiletou sestru, tedy slečnu ve věku velkých snů a potřeb, a tak je v rodině každá koruna velkým přínosem. Světlušku požádali o pomoc s pořízením pomůcek, na které pojišťovna nepřispívá, přesto mohou malému Rosťovi výrazně pomoci.
V případě malého Rosti hraje velkou roli rychlost. Čím dříve přijde pomoc, tím větší je šance na zlepšení.
„Syn byl po první akutní operaci tlumený léky, což zapříčinilo neprokrvení očního nervu a následné sdělení diagnózy astigmatismu,” vysvětluje maminka Jana. O finanční příspěvek žádala Světlušku na doporučení rané péče s nadějí, že se jim podaří zajistit co nejrychlejší pomoc synovi. Protože právě čas hraje velkou roli v míře nápravy hybnosti Rosťových očí. Velkou radost proto měla, když byl celý průběh podpory opravdu rychlý.
„Rostíka znám z dětské léčebny v Jánských Lázních, kde u mě byl na ergoterapii. Je plně závislý na péči, snaží se protáhnout ruce rukávy, ale víc zatím nepomůže. Kouše jen to, co mu chutná, zbytek je třeba namačkat. Rád zkouší a poznává nové věci, je u něj důležitá smyslová a hmatová stimulace, která nejen, že podporuje vnímání okolního světa, úchop a následné činností, ale také komunikaci,” popisuje maminka Jana.
Fakta od ergoterapeutky, které maminka Rosti uvedla v motivačním dopise Světlušce, přibližují stav malého pacienta, který je plně v péči své maminky. Ta říká, že jde o tu nejhezčí „práci” na světě, přesto mezi řádky můžeme číst, že jistě také velmi náročnou.
Propojení zraku, hmatu a zvuku pomáhá chlapci ve vývoji i komunikaci. „Dar z Nadačního fondu Světluška dopřál Rostíkovi Ferrari mezi pomůckami pro vývoj a rozvoj jeho modrých očí,” přirovnává s úsměvem maminka kvalitu pomoci, která se synovi dostala. Je u něj velmi důležité propojení tří smyslů – zraku, hmatu a zvuku. A právě s tím pomůcky zakoupené z příspěvku výrazně pomáhají.
a ubytovacích prostor internátu.
Rozvoj sebeobsluhy, prostorové orientace a socializačních dovedností, zkrátka příprava na samostatný život – to všechno je možné trénovat v prostorách cvičné kuchyně v internátu Gymnázia pro zrakově postižené a Střední odborné školy pro zrakově postižené v Praze. Využívají ji jak studenti školy, tak absolventi, kteří už studují na vysoké škole a jsou ubytovaní na internátu.
Díky podpoře Světlušky mohla škola provést celkovou opravu cvičné kuchyně – nakoupit nové skříňky, spotřebiče, pracovní desku a další nezbytné vybavení. Kuchyně zářící novotou a novým regulačním osvětlením tak bude moci sloužit současným i budoucím studentům na jejich cestě k samostatnosti.
S renovací cvičné kuchyně souvisí i celková rekonstrukce internátu, který byl desítky let bez větších oprav. Také díky finanční podpoře Světlušky se jeho podoba zásadně mění. Obnova pokojů a nastavení základního ubytovacího standardu zvyšuje bezpečnost žáků a vede je přirozenou cestou k samostatnosti, učí je životu mimo rodinu, zlepšuje jejich prostorovou orientaci
„Na internátu chceme postupnými kroky vytvořit prostředí, které bude svým vybavením přispívat k přirozenému rozvoji osobnosti našich studentů, přípravě na samostatný život a k posílení jejich sebeobsluhy a soběstačnosti,” říká ředitelka Gymnázia pro zrakově postižené a Střední odborné školy pro zrakově postižené v Praze Klára Eliášková.
- cvičíme doma
Aerobik poslepu? Jde to! Nápad na speciálně připravený cvičební program nosila Pavla Kovaříková z Rozhledny v hlavě už dlouho. A díky podpoře Světlušky se podařilo ho také uskutečnit. Hlavním cílem bylo umožnit lidem se zrakovým postižením, kteří se chtějí hýbat, aby si podle výukového a cvičebního programu speciálně připraveného pro vnímání bez zraku mohli vydatně zacvičit, a to v klidu domova.
„Nevidomí lidé si často vypěstují sedavý životní styl, přestože by si něco takového sami od sebe nevybrali. Rezignace na svobodný pohyb v prostoru často pramení už z návyků získaných v dětství. Dalším problémem jsou různé tělesné obtíže, způsobené jednostranným přetěžováním a asymetrickým držením těla při běžných každodenních činnostech. Například chůzí s bílou holí, vodicím psem nebo s průvodcem. Proto jsme sestavili dynamické cvičení s dostatečnou aerobní zátěží, která v životě nevidomých většinou dramaticky schází,” doplňuje Pavla Kovaříková důvody, které stály u zrodu tohoto projektu.
Na cestě k jeho realizaci podala pomocnou ruku Světluška. A co všechno bylo potřeba zařídit?
Počínaje takovými věcmi, jako třeba nákup reproduktoru, sepsání popisu jednotlivých prvků do textového manuálu, pořízení audionahrávky popisu, přes testování nevidomými uživateli, ověřování metodiky, zapracování připomínek až po natočení finálního audio/video záznamu programu se cvičenkami a distribuci výukového a cvičebního programu zájemcům.
Světluška přispěla na projekt částkou 97 100 Kč.
Je jich deset, jsou slabozrací nebo nevidomí, pomáhají seniorům a zároveň dělají osvětové aktivity o životě se zrakovým postižením. Seznamte se – to jsou Návštěvy POTMĚ!
Návštěvy POTMĚ jsou vlastně mladším sourozencem Světlušky. Vznikly v roce 2018. Po završení projektu chtěli jeho pracovníci ve službě pokračovat, a tak s pomocí NF ČRo založili neziskovou organizaci Spolu s vámi. Pod její hlavičkou navštěvují seniory v domácnostech i pobytových zařízeních a k tomu pořádají workshopy a semináře o životě zrakově postižených.
Rok 2021 byl i přes epidemiologická opatření nabitý událostmi. Se seniory, s nimiž se návštěvníci dočasně nemohli setkávat osobně, byli v pravidelném kontaktu alespoň v rámci telefonní linky „Návštěvy po telefonu”. Protože ale spolupracující domovy seniorů nechtěly po předešlých zkušenostech držet své klienty v několikaměsíční izolaci, zůstaly Návštěvám POTMĚ (s výjimkou několika karantén) otevřené. Návštěvníci tak mohli dál dělat radost hudbou, přednáškami na zajímavá a zábavná témata, ale i přátelským popovídáním u kávy. Senioři vítali i možnost pomazlit se s vodicími psy Návštěvníků.
Vyvrcholením roku 2021 byla adventní setkávání v Radiocafé – pražské kavárně Českého rozhlasu. Zahájilo je posezení s hereckou a manželskou dvojicí Evou Hruškovou, známou první českou Popelkou, a populárním gentlemanem v klobouku Janem Přeučilem. Na toto krásné posezení navázaly další dny, v nichž Návštěvníci v Radiocafé seděli připraveni přivítat u svého stolu seniorky a seniory, kteří by si v předvánočním čase chtěli popovídat.
Desítky hodin workshopů, z nichž vzešly stovky účastníků bohatší o informace, jak pomáhat lidem se zrakovým handicapem nebo jaké pomůcky umožňují překonávat každodenní bariéry. Také tyto osvětové aktivity, které Návštěvy POTMĚ zařadily do nabídky služeb, byly v roce 2021 velmi žádané, a to jak na školách, tak např. i na příměstských táborech v Praze, v Plzni, na jižní Moravě a v jižních Čechách.
„V každodenním životě se dostáváme do situací, z nichž je patrné, že lidé nevědí, jak k nevidomým přistupovat. Rádi by pomáhali, ale buď jsou v komunikaci a pomoci neobratní, nebo mají zábrany vůbec navázat kontakt,” vysvětluje ředitelka Návštěv POTMĚ Šarlota Hambergerová, proč vedle služby pro seniory začali dělat i osvětové aktivity. Workshopy pro školy a semináře pro firmy a úřady tak pomáhají bourat komunikační bariéry a předsudky vůči nevidomým.
Pro děti s postižením zraku v předškolním a školním věku a jejich rodiny chybí odborné služby a poradenství, které by navazovaly např. na služby rané péče nebo byly dostupné pro potenciální klienty s postižením zraku a v předškolním věku.
To se snaží měnit Speciálně pedagogické centrum EDA, z.ú., které se kromě poskytování těchto chybějících služeb zaměřuje také na podporu dětí, které se vzdělávají v domácím prostředí, na ambulantní činnosti, které zlepšují dovednosti dětí, a na poskytování podpory samotným rodičům.
„Chceme, aby dítě s postižením zraku mohlo navštěvovat vzdělávací zařízení v místě jeho bydliště nebo školu, kde se mu líbí stejně tak, jako mohou zdravé děti,” říká ředitelka SPC EDA Mgr. Petra Mžourková,. „S podporou Světlušky můžeme pracovat na zvýšení odborných znalostí a dovedností speciálních pedagogů a také posílit tým o dětského psychologa. Díky tomu jsou naše služby komplexní a klienty už nemusíme posílat k jiným odborníkům,” dodává.
SPC EDA tak může prostřednictvím poskytovaných služeb zajistit dětem, žákům a studentům s postižením zraku nebo kombinovaným postižením co možná nejlepší a rovnocenný přístup ke vzdělání, a tím jim umožnit běžný život mezi vrstevníky.
Světluška tento projekt podpořila částkou 425 000 Kč.
Výuka psaní na klávesnici je pro žáky se zrakovým postižením základním předpokladem pro úspěšné zvládnutí studia a také nezbytnou podmínkou jejich pracovního uplatnění. Nevidomí žáci ale často přicházejí k přijímacím zkouškám na SŠ či VŠ s mylnou představou, že lze úspěšně absolvovat studium pomocí chytrého mobilního telefonu. Ten však většinou navíc ovládají jen prostřednictvím hlasového diktování.
Společnost Transkript online, zaměstnavatel nevidomých přepisovatelů mluveného slova, proto přišla s nápadem adaptovat herní kurz psaní na klávesnici, který vyvinula a jako online aplikaci provozuje společnost Psaní Hravě. Kromě samotných uživatelů poslouží tato nově adaptovaná výuková pomůcka také jako snadno využitelná a uživatelsky komfortní didaktická podpora pro učitele, pedagogické asistenty a případně také rodiče těchto žáků.
Přidanou hodnotou této spolupráce je to, že nevzniká zcela nová, výhradně pro potřeby nevidomých určená pomůcka, ale bude zpřístupněn již existující a ověřený online nástroj, s jehož využitím budou moci žáci s postižením zraku v běžných školách plnohodnotně absolvovat výuku příslušného předmětu společně se svými vidicími spolužáky.
„Našeho kurzu psaní na klávesnici všemi deseti se účastnilo 6 těžce slabozrakých žáků základních škol inkluzivního proudu vzdělávání. Jsme nesmírně rádi, že zejména žáci 9. ročníku mohli tento kurz absolvovat a do značné míry se takto připravit na středoškolské studium. Malá skupinka umožňovala věnovat se při výuce každému individuálně, současně nás velmi těšila také práce se skupinou jako celkem. Žáci byli motivovaní, zdravě soutěživí a právě tyto jejich vlastnosti podstatně přispěly k tomu, že je výuka bavila a osvojili si dovednost psaní správnou technikou na opravdu výborné úrovni. Kurz probíhal v době mnohých karanténních opatření, kdy se na všech stupních a typech škol učilo po většinu školního roku online formou. Naše prezenční výuka tak byla pro žáky vítanou příležitostí setkávání s vrstevníky a jak sami říkají, kurz se pro ně stal místem navázání nových přátelství,“ doplňuje k realizaci kurzu garant projektu Markéta Outratová ze společnosti Transkript online.
Světluška přispěla na realizaci projektu částkou 398 030 Kč.
.jpeg)
„Jsme organizace, která sdružuje lidi s těžkým zrakovým postižením z celé republiky. Aktivně hrajeme a trénujeme goalball, kde máme momentálně aktivní mužský dospělý tým a dětský smíšený tým. Během roku se účastníme řady sportovních akcí, mezi které patří prestižní klubová soutěž Super European Goalball League neboli SEGL,“ představuje svůj klub Jan Bošek, zástupce Goalball Clubu Perun, z.s.
Jan Bošek se tomuto sportu pro zrakově postižené věnuje už 16 let a 14 let trénuje mládež a dospělé. Organizoval několik kol České goalballové ligy, mezinárodního turnaje Goalball Champions Cup a je také hostujícím hráčem ve Sporting Club de Portugal v Lisabonu a víceprezidentem European Goalball Club Association.
„Naším cílem je uspořádat 1. kvalifikační kolo prestižní soutěže SEGL v roce 2022 v Praze, zúčastnit se druhého kvalifikačního kola v Černé Hoře a závěrečného finále v německém Rostocku,“ dodává Jan Bošek. Klub se proto s žádostí o podporu obrátil na Světlušku, která v rámci Mimořádné podpory organizovaného sportu zrakově postižených klubu přispěla na pořádání SEGL – Championships League 2022.
Tuto klubovou evropskou soutěž si lze představit jako fotbalovou Ligu mistrů. Cílem této ligy je, aby se nejlepší evropské týmy střetávaly a bojovaly o titul. Týmy v této lize jsou rozděleny do dvou divizí – severní a jižní. Goalball Club Perun patří do divize jižní a v roce 2021 se umístil na celkovém 4. místě. Realizace takto prestižní soutěže a účast v ní je náročná a je spojena s nemalými náklady.
Příspěvek od Světlušky bude použit na úhradu nákladů na ubytování a stravování soutěžních týmů, dále na přípravu týmu Goalball Club Perun a také na dopravu na další kola této soutěže, která už probíhají mimo ČR.
Světluška podpořila projekt částkou 234 756 Kč.
Českého rozhlasu
Mezi Ježíškovými vnoučaty najdete i spoustu moderátorů Českého rozhlasu. Vybrali jsme příklad, kde se spojili hned dva. Aleš Cibulka z Dvojky doma u večeře navnadil partnera Michala Jagelku a radost z výsledku byla hned dvojnásobná.
Aleš splnil přání panu Jiřímu z domova v Mlékovicích, když zorganizoval akci, na které se mohl setkat se svou celoživotní láskou Marií Rottrovou. A protože není žádný troškař, naplánoval to hned v přímém přenosu.
No a Michal? Ten zase splnil sen 84leté paní Dáše z domova v Kobylisích, která miluje vážnou hudbu a obdivuje mladého klavírního virtuóza Matyáše Nováka. Nevynechá jediný jeho koncert napříč zemí a doma má snad všechny jeho novinové rozhovory.
Měla přání, dostat se na některý z jeho beznadějně vyprodaných koncertů. To ale ještě netušila, že Matyáš dorazí a jen a jen pro ni na piano v restaurantu Charleston (kde se točil Kolotoč na Štědrý den) jí zahraje svou vlastní vánoční dvacetiminutovou skladbu. Asi vám nemusíme vyprávět o tom, jak šťastná byla. Oběma pánům i umělcům z celého srdce děkujeme!
Paní Květa je klientkou Cpos Střediska Stodsko, jehož pracovníci za ní dojíždějí pravidelně domů do terénu. K Vánocům si moc přála gramofon, protože ten její starý, ze kterého poslouchali desky s milovaným manželem, už není funkční. Ježíškova vnoučata její přání splnila a pracovníci střediska ho zprostředkovali. A tak teď zase domkem zní její oblíbená hudba, kterou poslouchá se svým čtyřnohým kamarádem Mikešem.
Do projektu Nadačního fondu Českého rozhlasu je zapojena tisícovka zařízení a organizací pečujících o seniory z celého Česka. Jsme šťastní, že prostředníků mezi dárci a seniory je také stále více těch terénních. Že věnují svůj čas a energii pro plnění přání seniorů žijících mimo pečovatelská zařízení. Těch, kteří jsou skutečně a doslova samia dárci jim mohou udělat radost nebo ulehčit život. Vlastně obojí. Moc děkujeme!
To, že jsou Ježíškova vnoučata druhým rokem pod křídly Nadační fond Českého rozhlasu společně se Světluškou je něco, co nás moc těší. Když se toto spojení dokáže promítnout také do pomoci při plnění konkrétního přání seniora, je to pak čirá radost. Tak jako v případě pana Täubnera, který nutně potřeboval speciální kamerovou lupu.
Tento dopis nám přišel od jeho ošetřujícího personálu:
„...Zasílám Vám fotografii z předání. Byl velice dojatý a nedokáži Vám popsat jeho radost a díky, které jsou směřované Vaší nadaci, potažmo všem dárcům, kteří na tyto projekty přispívají. Velice si toho váží. Edukovali jsme pana Täubnera, jak má kamerovou lupu používat, sám zkoušel čtení a podívat se na fotografie své rodiny. Budeme postupně trénovat, aby si používání lupy osvojil.“
Mezi těmi tisíci přání na Ježíškových vnoučatech se každoročně objevují převážně ta velmi skromná. Ať už něco dobrého na zub, nebo něco praktického. Senioři nemají příliš mnoho příležitostí a často ani peněz potřebné věci sehnat.
A jednou takovou nezbytností je bezpochyby zimní bunda. Toto přání z domova BeneVita Sychrov splnili v uplynulém ročníku žáci deváté třídy společně! Zkrátka vysypali své pokladničky a složili se na dárek pro zcela neznámou dámu z domova seniorů, jen aby jí udělali radost. Je nám jasné, že tím hlavním hnacím motorem bývá v těchto případech velmi často učitel/ka nebo vychovatel/ka.
A právě proto i jim chceme moc poděkovat. Nejen za dárky, ale taky za nenásilnou snahu vychovat z „dětí" vnímavé a dobré dospělé.
Kromě Eiffelovky, Vítězného oblouku, Moulin Rouge a Louvru stihl pan Petr i Paříž plnou demonstrantů. Jeho sen mu splnil jeho jmenovec z Hradce Králové. Umíte si představit, že vezmete na výlet do Paříže úplně neznámého seniora, a to jen proto, abyste mu splnili jeho životní přání? Pan Petr si to nejen uměl představit, on to i dotáhl do konce. A vlastně nebyl sám, kdo si toto přání ze seznamu Ústavu sociálních služeb v Praze 4 vybral. Původně totiž s sebou do Francie chtěli vzít stále usměvavého seniora i žáci deváté třídy ZŠ Karla IV., Nový Bydžov, kteří měli jet společně za zážitky po zkouškách v roce 2020.
Přání pana Petra jim padlo do oka a jednohlasně se rozhodli tohoto dobrodruha do svého autobusu přibrat a postarat se o jeho komfort. Jenže jim do toho “hodil vidle” koronavirus. Ale, protože vše je jak má být, nakonec se pan Petr do své milované Paříže podíval. Děkujeme všem, kteří o to usilovali!
„Nemůžeme vyřešit stavbu nového domu, můžeme však pomoci zvládnout situaci s nadějí a energií, a ne s bezmocí”
Půl milionu korun z vašich štědrých příspěvků putovalo pod křídla organizace Český institut pro psychotraumatologii a EMDR z.s. Způsob, jakým byly peníze využity, je opravdu rozsáhlý a efektivní a my bychom rádi uvedli několik konkrétních příkladů. Pomocníkem nám bude Zuzana Čepelíková s velkým úsměvem, a ještě větším srdcem.
“Věřím, že každý si v sobě nese odolnost, jak procházet těžkými věcmi do dobrého konce. Mou pracovní náplní je setkávat se s lidmi a s otevřeným srdcem hledat nejlepší možnosti pro kvalitu jejich života,“ říká Zuzana Čepelíková, která pracuje téměř dvě desítky let jako atestovaný klinický psycholog s dětmi, dospělými i rodinami procházejícími těžkými životními změnami.
Učí je pracovat s traumatem i zvyšovat zvládací mechanismy v zátěži. Je ve vedení jmenovaného institutu, který spoluzaložila a díky kterému pomáhá od konce června v oblasti psychosociální péče a specializovaného vzdělávání profesionálů (pečovatelům, psychologům, učitelům) v oblasti Jižní Moravy (Lužice, Mikulčice, Hodonín, Moravská Nová ves, Hrušky) po události s hromadným postižením osob v peritraumatickém čase ve střednědobé fázi.
Jakkoli to všechno zní odborně a složitě, je to úplně prosté. Pomáhá duším lidí, které prožily ničivé tornádo, vrátit se do běžného života.
“Finance z Nadačního fondu Českého rozhlasu na projekt umožnily rozsáhlou práci s dětmi, na které někdy při hromadných událostech vlivem krizového stavu zbývá málo pozornosti. A právě ony jsou jedněmi z potřebných, kterým je nutné poskytnout péči. My jsme za tuto finanční podporu velmi vděční. Bez ní bychom pracovali poli jako dobrovolníci, protože v této situaci, kdy bylo zasaženo velké množství lidí, vnímáme za etické nabídnout skupinové nástroje pomoci, které máme pro potřebné. Práce by neproběhla s takovým zázemím, které jsme díky tomu měli. Srdečně děkujeme za možnosti pomoci,” říká s vděčností Zuzana Čepelíková.
Problém s usínáním, koktáním, počůráváním, strachem ze vzpomínek. S tím vším pomáhali pracovníci institutu dětem z Moravy se vyrovnat. S tím vším díky podpoře dárců.
Pracovníci institutu udělali v rámci projektu financovaného z peněz dárců do půlky srpna 235 intervencí v terénu, celkem odpracovali 283 hodin. Hlavní náplní byla práce s lidmi, ke kterým přijeli na základě požadavku IZS. A my se teď budeme s paní doktorkou Čepelíkovou soustředit na konkrétní pomoc dětem z Moravy.
“Práce v terénu je krásná práce pro nás všechny kolegy, protože dává příležitost poskytnout intervenci včas a předejít tak dlouhodobým obtížím, které se mohou rozvíjet v horizontu měsíců a let na základě podobných spouštěčů. Mám v mysli malého, téměř dvouletého chlapečka, který zůstal podrážděný, plačtivý, neschopný usnout a nebyl k utišení. Jeho nervový systém byl hypernabuzený a nemohl se zklidnit. Přes hravé techniky, při kterých sledujeme tělové reakce, zapojení zvědavosti, obnovování spontánní aktivity, se může dítě dostat zpět do svých přirozených reakcí, a tím snížit vysokou míru napětí v těle. Je vždy zázračné vidět, když se děti mohou opět cítit jako děti, hrát si, smát se a překlenout tu vysokou míru zátěže, kterou si jejich tělo a mysl pamatuje,“ popisuje doktorka Čepelíková.
„Další z příkladů byla práce na hřišti s maminkami, které dostaly cílenou intervenci metodou EMDR. Na počátku byla vidět vyčerpanost, bezmoc ze zničeného domu, nedůvěra, že tato práce jim může pomoci. A opravdu, nemůžeme vyřešit stavbu domu, ale můžeme napomoci, aby jedinec situaci zvládnul s nadějí, energií, ne s bezmocí. Toto jsou vždy ty chvíle pokory a radosti, jak jsme přednastaveni ke zdraví. A jakmile vytvoříme vhodné podmínky pro mozek, můžeme se znovu vracet do své síly a rovnováhy tím, že se sníží akutně prožívaný distres,” vzpomíná na práci v terénu Zuzana Čepelíková.
Díky finanční podpoře institutu dárci probíhalo na Moravě také školení na práci s dětmi a školení představení stabilizačních postupů, kterého se zúčastnilo 169 odborníků z řad IZS, neziskových organizací a dobrovolníků. Dále byli vzděláváni učitelé, organizován byl seminář pro každou ze základní školy v Moravské Nové Vsi, v Lužicích a Mikulčicích v celkové dotaci 10 hodin. Podařilo se vyškolit 39 pedagogů v orientaci základních stresových reakcí dětí a postupech pro zklidnění v rámci vzdělávacího procesu. Odborná práce s třídním kolektivem na základní škole v Moravské Nové Vsi probíhala v září a říjnu. Obnášela psychotraumatologické programy pro všech 15 tříd v celkové dotaci 4 hodiny pro každou třídu. Celkem se jí zúčastnilo 241 dětí.
Pomoc duším postiženým tornádem probíhá na Moravě i nadále. Stres u některých lidí totiž ustoupil v prvotní fázi pracím na stavbě obydlí a dostavil se až teď.
“Tyto hromadné události učí celou společnost, jak zacházet s poskytováním pomoci dlouhodobě a jak rozložit síly pomoci ve větším časovém horizontu. Ještě stále poskytujeme intervence, které jsou s novými klienty. Většinou jde o jedince, kteří byli doposud ve víru práce dostavby obydlí. Nyní po dokončení se mohl stres začít vyplavovat a lidé potřebují psychologickou, nebo specifičtěji psychotraumatologickou podporu. Zároveň vnímáme za důležité podporovat místní komunitu a vytvářet zdravé společenství a propojení tak, aby v přirozených skupinách lidí mohli jedinci čerpat podporu navzájem,” přibližuje aktuální psychologickou podporu na Moravě Zuzana Čepelíková.
