✨ Hlavní příběh pomoci Morava

#Morava

Tornádo jim vzalo domy i vzpomínky. Teď však díky dárcům budují nové

Namluvený příběh zde.


Jedním z příběhů, které jste po nečekaném zásahu tornáda pomohli změnit k lepšímu, je ten paní Lucie a její rodiny. Nejvíce celá událost zasáhla jejich dědečka, a to jak škodou na majetku, tak na duši. I když mu tornádo zničilo dům do základů, odmítal ho opustit. Byl to to celý jeho život. Vyrovnat se se ztrátou majetku je snadnější než ztratit svoje rodinné fotky a zdi domova plné vzpomínek. Přesto je nutné začít znovu, mít střechu nad hlavou a budovat domov nový.

Než přišlo tornádo, byl tady přízemní domeček, ve kterém děda žil přes 40 let. V ten den si, jako každý večer, otevřel na verandě svoje pivko, zapálil cigaretu a pustil rádio. Když uslyšel hukot, myslel si, že jede vlak, ale hluk se zvyšoval a s ním i otřesy. Když tornádo začalo zvedat střechu z domu, začal se celý třást. Dědu nabralo nohama a protáhlo zavřeným oknem, kde ho zahodilo na dvůr. Tam ho manžel potom našel. Ležel na zemi s pořezanou nohou,” vzpomíná paní Lucie na okamžiky, které změnily dědečkův život na dlouhou dobu velmi zásadně. Odmítal totiž svůj dům opustit, a to i přesto, že byl určený k demolici a pro pobyt životu nebezpečný. 

Děda se vracel do toho rozbitého domu den co den. Odmítal ho opustit. Musela jsem mu sehnat stan, který si postavil na dvorku a v něm spal. S tím, že se odsud nehne. Báli jsme se, že se tam nastěhuje, a tak jsme nechali trosky co nejdříve zbourat a odvézt. Byl tu dvakrát psycholog, který s dědou mluvil, jednou s nimi i odjel, ale pak jim utekl a zase se sem vrátil. Vypadalo to beznadějně, a tak dokonce došlo i na policejní eskortu. Ta si se situací poradila skvěle. Přijeli tři chlapi policajti a vzali dědu do hospody na pivo,

vzpomíná paní Lucie, které se nakonec podařilo prostřednictvím sociálních sítí sehnat během tří týdnů pro dědečka mobilní dům, a dodává:

Je tam prý teď natolik spokojený, že už se z něj možná ani nebude chtít stěhovat.

Dnes už vše paní Hlaváčová vypráví s úsměvem, ale ještě před pár měsíci jí do smíchu určitě nebylo. I když je pravdou, že právě ona patřila mezi ty, kteří vzali rozum do hrsti, nad tragické výjevy kolem se dokázali povznést a začali jednat. Možná také proto, že jejich domov tornádo neponičilo. 

Když jsem nemohla sehnat bagr nebo tatrovku, prostě jsem si stoupla na silnici a zastavila ji vlastním tělem.

„Já byla doma se synem. Slyšela jsem hukot, kolem domu poletovaly papíry, ale pomyslela jsem si, že se jen žene velká bouřka. Až po příjezdu manžela jsem zjistila, co se v sousedství stalo. Sedli jsme do auta a jeli za dědou. I když autem se dalo dojet jen kousek, protože chodníky i silnice byly zasypané. Bylo jasné, kolik práce všechny čeká, tak jsme se do ní pustili. Bylo málo všeho. Málo materiálu, málo řemeslníků, málo strojů. Já jsem to dělala tak, že jak byla obnovené doprava na silnici, tak co jsem potřebovala, to jsem si zastavila. Prostě jsem si stoupla do silnice. Domluvili jsme se s chlapama, dali jsme si čas a oni pak vážně přijeli. Sehnala jsem tatrovku, sehnala jsem bagr. Jak to viděli sousedi, tak pak za mnou chodili a chtěli pomoct sehnat techniku i pro sebe,”

popisuje paní Hlaváčová, ze které se neplánovaně stala organizátorka. Alespoň co se organizace oprav týče, vedla si na výbornou a skutečně pomáhala všem kolem. Sehnala v nedalekém Hodoníně dokonce slevy na materiál, kterého je ale i v této době pořád zoufale málo. I když to teď v obci vypadá daleko lépe, než před půl rokem, mnozí ještě nemají ani základové desky. Zkrátka proto, že čekají na stavební materiál. 

„My máme teď před sebou práci na střeše, chystáme koupelnu, elektřinu. Na Vánoce bychom chtěli mít hotovo. Velmi nám pomohly peníze od dárců. Nám konkrétně nejvíce pomohl Nadační fond Českého rozhlasu, Člověk v tísni a Lesy České republiky. Peníze přicházely hned v prvních dnech po tragédii, ta rychlost a spolupráce byla úžasná. Problém je ten, že neskutečně zdražil materiál, a tak je náš rozpočet jiný, než jsme původně čekali. Peníze nám určitě moc pomůžou, ale stačit nebudou. Víme, že jsou ještě některé sbírky otevřené k čerpání, ale chceme se snažit i sami, ať ty peníze pomůžou ještě jiným lidem, kteří si sami nemůžou poradit,”

Z trosek se rodí nové domy, ale také silnější rodinná pouta

Podle paní Hlaváčové tornádo obrátilo většině lidí z postižené oblasti život naruby. Někteří z nich na jaře teprve dodělali domy, aby pak za pár týdnů o všechno přišli. Jiní čekali rodinu, a vzalo jim to nachystané dětské pokojíčky. Ještě dnes, když se zvedne vítr a blíží se bouřka, koukají se strachem z oken. 

„Kdyby se to opakovalo, mnozí z těch lidí už by to psychicky nezvládli. Ta tragédie přinesla do každé rodiny velký stres, ale také to tu rodinu to semklo. Dokázali zabojovat a udělat vše znovu. Vzájemně jsme si pomáhali jako sousedé. Jako lidé. Já sama jsem se snažila všem vyhovět a pomoci. Když mi podnikatelé darovali stavební materiál, rozdělovala jsem to mezi lidi tak, aby každý něco dostal. Organizovala jsem dobrovolníky, kteří přišli s nabídkou pomoci tak, aby byla jejich pomoc co nejefektivnější a pro co nejvíce rodin. Zajistila jsem ubytování pro deset lidí v sousedství, v Mikulčicích, které funguje ještě teď, když je třeba místo pro pomocníky. Každý dělal, co mohl. A děkujeme všem, kteří stáli při nás. Ať už fyzickou prací, peněžní podporou, ale hlavně tou psychickou,”

uzavírá poděkováním Lucie.

Příběh pomoci

Díky tonometru od Světlušky už malá Meda nemusí na narkózy

Díky tonometru od Světlušky už malá Meda nemusí podstupovat další narkózy. Hodnoty nitroočního tlaku, potřebné pro nastavení medikace, zjistí její rodiče v obýváku za lízátko
Vyšetření pod narkózou nahradil tonometr. Díky Světlušce už není měření nitroočního tlaku pro malou Medu strašákem

„Když se Meda na začátku roku 2019 narodila, hned v porodnici lékaři
zjistili, že má oboustrannou kataraktu. Následně jí ve třech týdnech
byla zjištěná uveitida, která byla léčena pomocí kapiček každou
hodinu, následně podáváním kofiikosteroidů a antivirotik. V důsledku těchto onemocnění se u Medy vyvinul sekundární glaukom…”


Takto začíná dopis od rodičů, kteří loni žádali Nadační fond Českého
rozhlasu o pomoc s pořízením tonometru na měření nitroočního tlaku.
Za ty roky v nemocničním prostředí jsou na odborné názvy zvyklí a na danou
problematiku odborníci. Ostatně jako všichni rodiče, kteří se starají o
handicapovaného potomka a jejichž hlavním cílem je maximálně mu zkvalitnit
život. My si teď však zkusíme společně vysvětlit případ i řešení problému Medy obyčejnou lidštinou blízkou nám všem. A skvěle nám s tím pomůže nejen laskavost
maminky, ale i bezprostřednost upovídané slečny.

Zrakové potíže zvládá malá Meda už od narození. Rozkoukat se v rozmazaném
světě jí pomáhají barvy, veselá povaha i skvělá rodina.


Meda má moc ráda knížky a je schopná v nich „číst”. Když je něco na obrázku
malé, pomáhá si svou oblíbenou lupou. V brýličkách má 15 a 17 dioptrií, se
kterými vidí na blízko, hůře už pak na dálku. Doma se orientuje bez problémů, i když jí chybí prostorové vidění. „Problémy občas nastávají venku, protože má omezené periferní vidění a ani s brýlovou korekcí nevidí ostře. Kvůli odsáté čočce navíc není schopná přizpůsobovat zaostření zraku na dálku. Barevný předěl na vozovce například vidí jako schod a zvedá nožičku, i když tam žádný schod není,” popisuje
vycházky tatínek Jan.

Meda má dvě starší sestry. Jedné bude dvanáct a druhé deset let. A tak je
to takový malý benjamínek, kterého sestřičky hýčkají a opatrují. Maminka
Blanka Moulíková je Medě pořád „k ruce”. Už v porodnici jí řekli, že má její
dcera na obou očích šedý zákal a čeká jí v pouhých šesti týdnech operace, kdy musí
vyndat z jejího oka čočku. K tomu všemu pak ale lékaři zjistili, že má Meda
zánět v oku, takže operaci odkládali. To mělo za následek náročnější
cvičení oka. Zánět, který Meda měla, je i u dospělých velmi specifický, u
novorozeňat dokonce velmi vzácný. Léčit se nedá antibiotiky, pouze
kortikoidy.


Hlavním cílem rodičů je snížit Medin nitrooční tlak, který poškozuje její oční nerv. Pokud by se zničil, přestane zcela vidět.

Meda má za sebou už devět operací a dvacet narkóz. Vzhledem k tomu, že má poměrně specifickou kombinovanou diagnózu, nelze uplatnit všechny obvyklé postupy. Proto na doporučení lékařů z Motola nedávno podstoupila operaci v
Londýně. Hlavním důvodem, proč rodiče Moulíkovi požádali Světlušku o pomoc, je měření nitroočního tlaku. Holčička jej dříve podstupovala v nemocnici, což bylo pro celou rodinu velmi náročné. „Dříve jí to měřili v
narkózách. Má už jich za sebou dvacet. Kromě toho, že to
určitě není dobré pro její zdraví, bylo i období, kdy měla panický strach z bílého pláště,” říká maminka Blanka.


Tatínek Jan bere do ruky tonometr, aby Medě tlak v očích změřil. I když tuto
proceduru nemá ráda, nechá se poměrně snadno uplatit lízátkem. To je podle
maminky jistota, protože jinak ho dostává opravdu výjimečně. Rodiče
zvládají obsluhu přístroje skvěle, důležitá je ale spolupráce „pacienta”, což je pochopitelně u takto malého dítěte největší problém. „Ačkoli měření samotné
nebolí, reakce na něj se liší podle tvrdosti rohovky,” říká maminka. „Je to malá sondička, která se zlehka dotkne rohovky a vystřelí oproti oku. Mně například to příjemné není, ale starší dceři to zase naopak vůbec nevadí,” dodává.

„Důležitá je poloha. Hlavička musí být kolmo,” popisuje při měření
očního tlaku proces tatínek, zatímco Medunka, s vidinou lízátka, drží za
pomoci maminky jako beránek. Na svůj věk je to velmi moudrá holčička, očemž
svědčí i její nejoblíbenější zvířátko. Tím je Mandelinka
bramborová.. Meda totiž nemá ráda brambory, a tak věří, že
kdyby měla toto vysněné zvířátko doma, všechny brambory by po ní dojedlo.

Překonání covidové krize bez tonometru by mohlo být pro Medu fatální


Tonometr rodině malé Medy pomohl nad očekávání.
Okolnosti kolem pandemie COVID-19 však přinesly nečekaná úskalí:. „V době covidu jsme podstoupili operaci v Londýně. Tonometr nám umožnil sledovat hodnoty nitroočního tlaku a případně po konzultaci s lékařem upravovat medikaci. V prosinci u nás doma měli všichni covid a Medě tlak v očích hrozně klesl. Do nemocnice jsme nemohli a jen díky tonometru jsme si to ověřili. Díky tomu jsme jí přestali kapat kapičky, které by ten
tlak ještě snižovaly a mohlo by jí to oko poškodit. Za to jsme opravdu
vděční.”


Na možnost požádat o pomoc Světlušku přivedla rodinu pracovnice rané péče. Dlouho se nerozmýšleli

To, že existuje Světluška, ví maminka Medy dlouho. Rodina spolupracuje s
ranou péčí, kde jim paní konzultantka řekla, že mohou požádat o přístroj právě
Světlušku. Vzhledem k tomu, že šlo o náklady ve výši 78 tisíc korun, byla
rodina za pomoc moc ráda. Náklady na léčbu jsou samy o sobě vysoké. I když
například operaci v Londýně nakonec proplatila pojišťovna, jen cesta a
třítýdenní pobyt jsou výdaje, které běžnou domácnost zkrátka zatíží. Maminka
Blanka Moulíková proto závěrem děkuje všem podporovatelům Světlušky
Nadačního fondu Českého rozhlasu, díky kterým může být rodina více spolu
doma místo v nemocnici. I bez nepříjemných narkóz je totiž tlak v očích malé Medy pod tolik potřebnou
neustálou kontrolou.

Příběhy pomoci
Příběh pomoci

Díky tonometru od Světlušky už malá Meda nemusí na narkózy

Díky tonometru od Světlušky už malá Meda nemusí podstupovat další narkózy. Hodnoty nitroočního tlaku, potřebné pro nastavení medikace, zjistí její rodiče v obýváku za lízátko
Vyšetření pod narkózou nahradil tonometr. Díky Světlušce už není měření nitroočního tlaku pro malou Medu strašákem

„Když se Meda na začátku roku 2019 narodila, hned v porodnici lékaři
zjistili, že má oboustrannou kataraktu. Následně jí ve třech týdnech
byla zjištěná uveitida, která byla léčena pomocí kapiček každou
hodinu, následně podáváním kofiikosteroidů a antivirotik. V důsledku těchto onemocnění se u Medy vyvinul sekundární glaukom…”


Takto začíná dopis od rodičů, kteří loni žádali Nadační fond Českého
rozhlasu o pomoc s pořízením tonometru na měření nitroočního tlaku.
Za ty roky v nemocničním prostředí jsou na odborné názvy zvyklí a na danou
problematiku odborníci. Ostatně jako všichni rodiče, kteří se starají o
handicapovaného potomka a jejichž hlavním cílem je maximálně mu zkvalitnit
život. My si teď však zkusíme společně vysvětlit případ i řešení problému Medy obyčejnou lidštinou blízkou nám všem. A skvěle nám s tím pomůže nejen laskavost
maminky, ale i bezprostřednost upovídané slečny.

Zrakové potíže zvládá malá Meda už od narození. Rozkoukat se v rozmazaném
světě jí pomáhají barvy, veselá povaha i skvělá rodina.


Meda má moc ráda knížky a je schopná v nich „číst”. Když je něco na obrázku
malé, pomáhá si svou oblíbenou lupou. V brýličkách má 15 a 17 dioptrií, se
kterými vidí na blízko, hůře už pak na dálku. Doma se orientuje bez problémů, i když jí chybí prostorové vidění. „Problémy občas nastávají venku, protože má omezené periferní vidění a ani s brýlovou korekcí nevidí ostře. Kvůli odsáté čočce navíc není schopná přizpůsobovat zaostření zraku na dálku. Barevný předěl na vozovce například vidí jako schod a zvedá nožičku, i když tam žádný schod není,” popisuje
vycházky tatínek Jan.

Meda má dvě starší sestry. Jedné bude dvanáct a druhé deset let. A tak je
to takový malý benjamínek, kterého sestřičky hýčkají a opatrují. Maminka
Blanka Moulíková je Medě pořád „k ruce”. Už v porodnici jí řekli, že má její
dcera na obou očích šedý zákal a čeká jí v pouhých šesti týdnech operace, kdy musí
vyndat z jejího oka čočku. K tomu všemu pak ale lékaři zjistili, že má Meda
zánět v oku, takže operaci odkládali. To mělo za následek náročnější
cvičení oka. Zánět, který Meda měla, je i u dospělých velmi specifický, u
novorozeňat dokonce velmi vzácný. Léčit se nedá antibiotiky, pouze
kortikoidy.


Hlavním cílem rodičů je snížit Medin nitrooční tlak, který poškozuje její oční nerv. Pokud by se zničil, přestane zcela vidět.

Meda má za sebou už devět operací a dvacet narkóz. Vzhledem k tomu, že má poměrně specifickou kombinovanou diagnózu, nelze uplatnit všechny obvyklé postupy. Proto na doporučení lékařů z Motola nedávno podstoupila operaci v
Londýně. Hlavním důvodem, proč rodiče Moulíkovi požádali Světlušku o pomoc, je měření nitroočního tlaku. Holčička jej dříve podstupovala v nemocnici, což bylo pro celou rodinu velmi náročné. „Dříve jí to měřili v
narkózách. Má už jich za sebou dvacet. Kromě toho, že to
určitě není dobré pro její zdraví, bylo i období, kdy měla panický strach z bílého pláště,” říká maminka Blanka.


Tatínek Jan bere do ruky tonometr, aby Medě tlak v očích změřil. I když tuto
proceduru nemá ráda, nechá se poměrně snadno uplatit lízátkem. To je podle
maminky jistota, protože jinak ho dostává opravdu výjimečně. Rodiče
zvládají obsluhu přístroje skvěle, důležitá je ale spolupráce „pacienta”, což je pochopitelně u takto malého dítěte největší problém. „Ačkoli měření samotné
nebolí, reakce na něj se liší podle tvrdosti rohovky,” říká maminka. „Je to malá sondička, která se zlehka dotkne rohovky a vystřelí oproti oku. Mně například to příjemné není, ale starší dceři to zase naopak vůbec nevadí,” dodává.

„Důležitá je poloha. Hlavička musí být kolmo,” popisuje při měření
očního tlaku proces tatínek, zatímco Medunka, s vidinou lízátka, drží za
pomoci maminky jako beránek. Na svůj věk je to velmi moudrá holčička, očemž
svědčí i její nejoblíbenější zvířátko. Tím je Mandelinka
bramborová.. Meda totiž nemá ráda brambory, a tak věří, že
kdyby měla toto vysněné zvířátko doma, všechny brambory by po ní dojedlo.

Překonání covidové krize bez tonometru by mohlo být pro Medu fatální


Tonometr rodině malé Medy pomohl nad očekávání.
Okolnosti kolem pandemie COVID-19 však přinesly nečekaná úskalí:. „V době covidu jsme podstoupili operaci v Londýně. Tonometr nám umožnil sledovat hodnoty nitroočního tlaku a případně po konzultaci s lékařem upravovat medikaci. V prosinci u nás doma měli všichni covid a Medě tlak v očích hrozně klesl. Do nemocnice jsme nemohli a jen díky tonometru jsme si to ověřili. Díky tomu jsme jí přestali kapat kapičky, které by ten
tlak ještě snižovaly a mohlo by jí to oko poškodit. Za to jsme opravdu
vděční.”


Na možnost požádat o pomoc Světlušku přivedla rodinu pracovnice rané péče. Dlouho se nerozmýšleli

To, že existuje Světluška, ví maminka Medy dlouho. Rodina spolupracuje s
ranou péčí, kde jim paní konzultantka řekla, že mohou požádat o přístroj právě
Světlušku. Vzhledem k tomu, že šlo o náklady ve výši 78 tisíc korun, byla
rodina za pomoc moc ráda. Náklady na léčbu jsou samy o sobě vysoké. I když
například operaci v Londýně nakonec proplatila pojišťovna, jen cesta a
třítýdenní pobyt jsou výdaje, které běžnou domácnost zkrátka zatíží. Maminka
Blanka Moulíková proto závěrem děkuje všem podporovatelům Světlušky
Nadačního fondu Českého rozhlasu, díky kterým může být rodina více spolu
doma místo v nemocnici. I bez nepříjemných narkóz je totiž tlak v očích malé Medy pod tolik potřebnou
neustálou kontrolou.

Příběh pomoci

Heading

The rich text element allows you to create and format headings, paragraphs, blockquotes, images, and video all in one place instead of having to add and format them individually. Just double-click and easily create content.

A rich text element can be used with static or dynamic content. For static content, just drop it into any page and begin editing. For dynamic content, add a rich text field to any collection and then connect a rich text element to that field in the settings panel. Voila!

magnifying glass icon
Podpora Světlušky